Šestého září navíc Wohnouti vystoupí v Mikulově na Pálavském vinobraní a o den později v brněnském pivovaru Starobrno. Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák Jan Homola.
Proč jste pro své nové DVD zvolili zrovna název Elektrická slepice?
Jako elektrická slepice zní úvodní kytarovej rif v písničce Našim klientům. Nápad se zrodil už před dvaceti lety, a tak jsme ho oprášili a zrestaurovali. Opravdu připomíná kvokání.
Co všechno jste zdokumentovali?
Tenhle dokument nás zastihuje ve všech fázích, který provázejí vydání jedný wohnoutí desky. To znamená od skládání písniček, přes jejich zkoušení, až po nahrávání, míchání a výrobu. Taky zde můžete vidět, jak se dělá obal, promo, jak se točej klipy, nebo vás pozveme na tiskovou konferenci. Lidem to může ukázat celej řetězec věcí kolem desky.
Jak se vám dařilo natáčení alba Našim klientům? Přece jenom je sedmé a to znamená bohaté zkušenosti. Nelezli jste si na nervy?
Nelezli, ale samozřejmě, že drobný hádky o noty proběhly. Jsme demokratická kapela, tak se vždycky nějak dohodneme.
Jak byste album zpětně zhodnotili?
Tohle album nám vyloženě sedlo. Natočili jsme demáč o třiceti kompletních písních a z toho vybrali patnáct k nahrání. Zbytek byl dle našeho soudu taky dobrej, ale prostě se nám ty písničky na CD nevlezly. Jejich osud je smutnej, protože skončily v koši, a myslím, že už se k nim nevrátíme, taky vzhledem k tomu, že na další připravovaný CD už se nám hromadí další materiál.
Vaše texty jsou osobité, originální a často vtipné. Zdá se, že máte bezednou studnu inspirací. Kde čerpáte nápady pro písně?
Většinou nápady vznikají tak, že se prostě donutíme mít nápady. Nepodceňujeme zkoušení byť těch nejhloupějších volovin, protože i z nich může vykvést dobrá písnička. V době soustředění se na desku zkoušíme i třikrát tejdně a dělíme zrno od plev.
Jak to vypadá s dalším albem? Má už nějaké konkrétnější obrysy?
Má, ale je potřeba najít správnej směr. Máme hodně hudebních nápadů, textů, melodií i kompletních písniček, ale zatím nám to neháže celek jako takovej. Podzimní zkoušení a nahrávání nám „daruje“ demáč, kde už budeme vědět víc.
Dokázali byste charakterizovat své postavení v rámci české hudební scény? Se kterými kapelami se cítíte po hudební nebo lidské stránce spříznění?
Jsme klubová kapela, nemáme reálné ambice rotovat v rádiích a hrát koncerty pro tisíce lidí. Bylo by to hezký, ale už víme, jak to je. Naše hudba je zřejmě natolik specifická, že nedokáže oslovit masy. Myslím, že se pohybujeme někde pod prostředkem. Nejsme neznámí, ani nijak slavní. Prostě tak akorát. Spíše nás teď lidi znají přes Matěje, kterej je mediální ikonou Wohnoutů.
Léto je skoro za námi a s ním i festivaly. Jsou pro vás tato vystoupení jiná než koncerty po zbytek roku?
Ano. Festivaly méně huntujou tělo. Přeci jen se hraje venku a tělo to tolik neodnáší. Kluby mají zase nepopsatelnou atmosféru. Těžký srovnávat.
Během léta jste vystoupili i v Rumunsku. Jak vás přijímají v cizím prostředí?
Vždy, když hrajeme v cizině, hrajeme pro český publikum – komunitu, která v daný zemi žije. Myslím, že jsme nikdy nehráli vyloženě pro zahraniční publikum. Vlastně to ani s češtinou moc nejde. (smích)
Máte před koncertem nějaké rituály?
Krom bubeníka Fenka ne. Fenek před každým koncertem přeříká francouzský slovník španělsky s německým přízvukem.
Býváte před koncertem i po tolika letech stále nervózní?
Býváme. Fakt, že ano. Máme za sebou dejme tomu 1 500 vystoupení a furt to s náma vrtí.
V září se chystáte navštívit jižní Moravu. Co pro vás tato část republiky znamená?
Ach, Morava obecně!!! To je ženská s krásnejma kozama na severu a nádherným mokrým jezerem na jihu.
Na co se mohou fanoušci v Mikulově a Brně těšit?
Na nás. Ale nevím, jestli to je důvod k těšení. (smích)
Wohnout je česká hudební skupina z Prahy a okolí. Tvoří ji bratrská dvojice Jana a Matěje Homolových, baskytarista Jiří Zemánek a bubeník Zdeněk (Fenek) Steiner. Skupina vznikla v roce 1996, ale do širšího povědomí se dostala o dva roky později, kdy dělala předkapelu při turné skupiny Lucie, Žlutého psa a amerických The Offspring v Praze. Ve stejném roce vydala první desku CunDaLla. Následovala alba Zlý noty na večeři (2000), Pedro se vrací (2002), Rande s panem Bendou (2004), Nevydáno (2005), Polib si dědu (2006) a Karton veverek (2009).
Zveřejněno na http://www.kult.cz/divadlo-kino-hudba/hudba-kluby/detail/269343
Měli bychom si toho tolik říci... 