Studio Ypsilon: experimentální scéna oslavila 50 let své existence

Rok 1963 přinesl nezávislou amatérskou experimentální skupinu Jana Schmida. Její profesionální počátky jsou spojeny se Severočeským loutkovým divadlem v Liberci. Padesát let hraje Studio Ypsilon originální inscenace, vždy však s jistou mírou humoru.

Půl století přineslo změny v životě tohoto divadla. Prvotina vznikala ve vojenském kinosálu, protože herecký soubor tvořili i členové Vojenského útvaru. Schmid, Fučík nebo Nováková jsou jména neodlučitelně spjatá s počátky Studia. S rokem 1978 se přesouvá do hlavního města, kde působí dodnes.

Přední malá scéna plná experimentálního ducha a osobité poetiky vstoupila do divadelního světa inscenací Encyklopedické heslo XX. století. Premiéra se konala v roce 1964 v Liberci. První díl režíroval Jan Schmid a Karel Novák. Režisérem druhého dílu, který měl premiéru o rok později, byl opět Schmid.

Ypsilonka obohatila československou kulturu o nevšední podívanou. Nejen, že se divadlo vyznačovalo notnou dávkou improvizace, ale i zábavným a zároveň naučným stylem nebo zdánlivě nehratelnými texty.

Mimo jiné přineslo i hudební inscenace, mezi které patřila Žebrácká opera nebo Mamzelle Nitouche, ale i neotřelé klasiky a vlastní autorskou tvorbu. Inscenace z autorské dílny pochází od režiséra a zakladatele Studia Jana Schmida.

Maršík, Sobota, Schorm, Grossman a další. Slavná jména spjatá s Ypsilonkou. Několik známých tvůrců a režisérů se podílelo na jejím vývoji. Večery na přidanou přinesly kolektivní improvizaci, s níž byl spjat Zdeněk Hořínek. Schmidovou inscenací O tom jak ona získal angažmá Luděk Sobota.

Co přinesl rok 1969? Zejména profesionalizaci Studia. Programové zaměření zůstalo stejné. Hraje se nehratelné, improvizuje se, ale do popředí přichází i pohybově-výtvarné hudební divadlo. Významnou inscenací byl Michelangelo Buonarotti, který nabídl směsici hudby, výtvarna a syntézu slova.

V roce dvacetin Ypsilonky (1983) se konal společný projekt s názvem Cesty. Ypsilonka spolupracovala s Divadlem na provázku, Hanáckým divadlem a Divadlem na okraji. Mimo jiné do Ypsilonky přišel Oldřich Kaiser nebo Jiří Schmitzer. O něco později potom Martin Dejdar a Petr Vacek. S nadcházejícími roky nepřicházela jen nová jména, ale i nové stěžejní inscenace, mezi které patří Amerika Franze Kafky.

Ve velmi malém prostoru, s texty zhudebněnými Markem Ebenem, s výbornými hereckými výkony Dejdara, Lábuse nebo Kaisera Amerika excelovala. Na programu se objevila i 17. listopadu 1989, kdy herci odbíhali na Národní třídu, aby přinášeli nové informace.

Je libo Tmavomodrý svět? V současnosti jej můžete vidět v Ypsilonce, ale naruby. Hudební dílo Jaroslava Ježka se dostalo na jeviště v divadelně-hudební koláži, která vypráví o útěku před nacisty do New Yorku. Inscenace nabízí zajímavé ztvárnění, v němž se opouští milované a utíká se do nejisté budoucnosti.

Dále mohou diváci nahlédnout do Pánské šatny, která nabízí improvizaci. Vrátila se i Babička v trochu jiné podobě. V inscenaci mladého režiséra Braňo HoličkaDeadline šňupe kokain Tomáš Klus a opět Holičkova inscenace Demo demokracie nastavuje zrcadlo dnešní společnosti. Poslední, dubnovou novinkou Ypsilonky je Škaredá středa aneb Teta z Halifaxu.

Veronika Sladovníková. Zveřejněno na http://www.topzine.cz/studio-ypsilon-experimentalni-scena-letos-slavi-50-let-sve-existence

Lubomír Lipský oslavil své životní jubileum

Herecká legenda Lubomír Lipský slaví 19. dubna kulaté 90. narozeniny na prknech Divadla ABC. Na jeviště poprvé vstoupil před více než tři čtvrtě stoletím inscenací Strakonický dudák. Rodák z Pelhřimova je znám ve světě divadelním i filmovém.

Šedesát tři let a sto šestnáct rolí, to jsou čísla neodmyslitelně spojená s Lubomírem Lipským. Více jak polovinu života zasvětil Městským divadlům pražským (Mdp). Jeho umělecká činnost zasahuje i do jiných divadel. „Na divadle to bylo určitě přes dvě stě rolí, ve filmu 102 rolí a v televizi, to si vůbec neodvážím spočítat,“ dodává Lubomír Lipský, který se za hereckou legendu nepovažuje.

V Divadle ABC stále hraje v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád. Tou oslaví životní jubileum. Ve středu 17. a ve čtvrtek 18. dubna odehraje představení pro veřejnost. V pátek 19. dubna, v den svých narozenin, pro zvané hosty. Divadlo ABC k výročí přichystalo retrospektivní výstavu znázorňující působení této žijící legendy v Mdp od roku 1950 až po současnost.

Lipský napsal také knihu s názvem Lubomír Lipský o sobě a bratru Oldřichovi, jejíž citáty doplňují výstavu. Návštěvníci mají možnost poblahopřát k narozeninám prostřednictvím pamětní knihy.

Zaručený recept na dlouhověkost Lipský nemá. Sám tvrdí, že je to individuální a takové téma je hodno filozofického traktátu.

V 50. letech si zahrál například v inscenacích Jak je důležité míti Filipa nebo Sen noci svatojánské. V současné době jej diváci mohli vidět v divadelních Postřižinách nebo Šakalích létech.

Lubomír Lipský se narodil 19. dubna 1923 v Pelhřimově do cukrářské rodiny. Je znám z českých pohádek, televizních pořadů, ale i novodobějších filmů jako například Bobule nebo Kameňák. Studoval divadelní vědu. Hraje na klavír, saxofon a trombon. Byl také členem jazzového orchestru. Lipský je držitelem dvou Cen Thalie. První získal v roce 1997 za roli Billyho Kippa (Sny Nového Yorku) a druhou byl odměněn za celoživotní hereckou profesi v roce 2006.

Jeho bratr Oldřich se stal známým režisérem a dohromady spolu s ním a Jiřím Lírem založili Dramatické studio mladých, které usilovalo především o komičnost.

V Pelhřimově byl členem ochotnického spolku Rozbitá trilogie, který později založil divadlo v hlavním městě na popud režiséra Jana Škody. Tak vzniklo Divadlo satiry na Malé Straně, které ovlivnilo nejen jeho hereckou profesi, ale i rodinný život. V tanečním spolku divadla se totiž seznámil s tanečnicí Věrou Kittlerovou, se kterou má dceru Taťjanu a syna Lubomíra. Divadlo satiry bylo posléze úředně zlikvidováno a Lipský účinkoval v řadě divadel, zejména v Mdp.

Lubomír Lipský a film

Lubomír Lipský se před filmovou kamerou objevil již v roce 1946 v protiválečném dramatu V horách duní, ve kterém ztvárnil sourozeneckou dvojici se svým skutečným bratrem Oldřichem. Již o dva roky později si zahrál hned v pěti snímcích a brzy se zařadil mezi nejvýraznější a nejpopulárnější filmové herce.

V 50. letech se objevoval především v komediálních rolích menšího rozsahu, ve kterých i přes leckdy nedotažený scénář naplno projevil svůj komický talent. Často pracoval pod režijním vedením Martina Friče či svého bratra Oldřicha. Právě ten ho obsadil do patrně nejznámější role z tohoto období – ve dvojici s Milošem Kopeckým představovali klaunské duo Papato v komedii Cirkus bude!

V 60. letech propůjčil tvář poručíku Borůvkovi v detektivních snímcích Zločin v dívčí škole a Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? podle povídek Josefa Škvoreckého a v historickém snímku Čest a sláva s úspěchem mimo obvyklou komediální škatulku ztvárnil postavu katolického kněze uprostřed protestantských bouří.

Počátkem 70. let si Lubomír Lipský zahrál patrně nejvýraznější role své filmové kariéry – hlavní úlohy v komediích Čtyři vraždy stačí drahoušku! a Šest medvědů s Cibulkou, opět v režii bratra Oldřicha. Jeho zásluhou se objevil i v některých dalších veselohrách této dekády (Slaměný klobouk, Jáchyme, hoď ho do stroje!, Ať žijí duchové!).

Z menšího počtu filmových rolí v 80. letech stojí za zmínku schizofrenní podvodník z retrokomedie Fešák Hubert. Poslední větší filmovou úlohou byl svérázný dědeček z adaptace Jirotkova Saturnina (1994), od té doby se však stále na filmovém plátně objevuje v menších rolích.

Osobnost Lubomíra Lipského je také neodmyslitelně spjatá s televizí. Počátkem šedesátých let účinkoval v druhém českém televizním seriálu Tři chlapi v chalupě, ve kterém mu přineslo obrovskou popularitu ztvárnění o dvě generace staršího vesnického dědy Potůčka, kterého si zopakoval i ve stejnojmenné filmové verzi (1963) i jejím pokračování Tři chlapi na cestách (1973).