INTERVIEW: Wohnout

ROZHOVOR: Wohnout

Na jaře roku 2011 vypustila kapela Wohnout do světa svésedmé řadové album a pojmenovala ho Našim klientům. Po celou náročnou etapu realizace byl s kapelou kameraman a fotograf Oleg Homola a natáčel všechny důležité momenty, které sestříhal do sedmdesátiminutového dokumentu s názvemElektrická slepice

Šestého září navíc Wohnouti vystoupí v Mikulově na Pálavském vinobraní a o den později v brněnském pivovaru Starobrno. Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák Jan Homola.

Proč jste pro své nové DVD zvolili zrovna název Elektrická slepice?
Jako elektrická slepice zní úvodní kytarovej rif v písničce Našim klientům. Nápad se zrodil už před dvaceti lety, a tak jsme ho oprášili a zrestaurovali. Opravdu připomíná kvokání.

Co všechno jste zdokumentovali? 
Tenhle dokument nás zastihuje ve všech fázích, který provázejí vydání jedný wohnoutí desky. To znamená od skládání písniček, přes jejich zkoušení, až po nahrávání, míchání a výrobu. Taky zde můžete vidět, jak se dělá obal, promo, jak se točej klipy, nebo vás pozveme na tiskovou konferenci. Lidem to může ukázat celej řetězec věcí kolem desky.

Jak se vám dařilo natáčení alba Našim klientům? Přece jenom je sedmé a to znamená bohaté zkušenosti. Nelezli jste si na nervy?
Nelezli, ale samozřejmě, že drobný hádky o noty proběhly. Jsme demokratická kapela, tak se vždycky nějak dohodneme.

Jak byste album zpětně zhodnotili?
Tohle album nám vyloženě sedlo. Natočili jsme demáč o třiceti kompletních písních a z toho vybrali patnáct k nahrání. Zbytek byl dle našeho soudu taky dobrej, ale prostě se nám ty písničky na CD nevlezly. Jejich osud je smutnej, protože skončily v koši, a myslím, že už se k nim nevrátíme, taky vzhledem k tomu, že na další připravovaný CD už se nám hromadí další materiál.

Vaše texty jsou osobité, originální a často vtipné. Zdá se, že máte bezednou studnu inspirací. Kde čerpáte nápady pro písně?
Většinou nápady vznikají tak, že se prostě donutíme mít nápady. Nepodceňujeme zkoušení byť těch nejhloupějších volovin, protože i z nich může vykvést dobrá písnička. V době soustředění se na desku zkoušíme i třikrát tejdně a dělíme zrno od plev.

Jak to vypadá s dalším albem? Má už nějaké konkrétnější obrysy?
Má, ale je potřeba najít správnej směr. Máme hodně hudebních nápadů, textů, melodií i kompletních písniček, ale zatím nám to neháže celek jako takovej. Podzimní zkoušení a nahrávání nám „daruje“ demáč, kde už budeme vědět víc.

Dokázali byste charakterizovat své postavení v rámci české hudební scény? Se kterými kapelami se cítíte po hudební nebo lidské stránce spříznění?
Jsme klubová kapela, nemáme reálné ambice rotovat v rádiích a hrát koncerty pro tisíce lidí. Bylo by to hezký, ale už víme, jak to je. Naše hudba je zřejmě natolik specifická, že nedokáže oslovit masy. Myslím, že se pohybujeme někde pod prostředkem. Nejsme neznámí, ani nijak slavní. Prostě tak akorát. Spíše nás teď lidi znají přes Matěje, kterej je mediální ikonou Wohnoutů.

Léto je skoro za námi a s ním i festivaly. Jsou pro vás tato vystoupení jiná než koncerty po zbytek roku?
Ano. Festivaly méně huntujou tělo. Přeci jen se hraje venku a tělo to tolik neodnáší. Kluby mají zase nepopsatelnou atmosféru. Těžký srovnávat.

Během léta jste vystoupili i v Rumunsku. Jak vás přijímají v cizím prostředí?
Vždy, když hrajeme v cizině, hrajeme pro český publikum – komunitu, která v daný zemi žije. Myslím, že jsme nikdy nehráli vyloženě pro zahraniční publikum. Vlastně to ani s češtinou moc nejde. (smích)

Máte před koncertem nějaké rituály?
Krom bubeníka Fenka ne. Fenek před každým koncertem přeříká francouzský slovník španělsky s německým přízvukem.

Býváte před koncertem i po tolika letech stále nervózní?
Býváme. Fakt, že ano. Máme za sebou dejme tomu 1 500 vystoupení a furt to s náma vrtí.

V září se chystáte navštívit jižní Moravu. Co pro vás tato část republiky znamená?
Ach, Morava obecně!!! To je ženská s krásnejma kozama na severu a nádherným mokrým jezerem na jihu.

Na co se mohou fanoušci v Mikulově a Brně těšit?
Na nás. Ale nevím, jestli to je důvod k těšení. (smích)

Wohnout je česká hudební skupina z Prahy a okolí. Tvoří ji bratrská dvojice Jana a Matěje Homolových, baskytarista Jiří Zemánek a bubeník Zdeněk (Fenek) Steiner. Skupina vznikla v roce 1996, ale do širšího povědomí se dostala o dva roky později, kdy dělala předkapelu při turné skupiny Lucie, Žlutého psa a amerických The Offspring v Praze. Ve stejném roce vydala první desku CunDaLla. Následovala alba Zlý noty na večeři (2000), Pedro se vrací (2002), Rande s panem Bendou (2004), Nevydáno (2005), Polib si dědu (2006) a Karton veverek (2009).

Zveřejněno na http://www.kult.cz/divadlo-kino-hudba/hudba-kluby/detail/269343

SeeMedia vydala jako první dívčí román ,,Jeden okamžik”

Mladá autorka Helena Velenická vydala jako své dílo v rámci projektu SeeMedia Napište e-knihu. SeeMedia si klade za cíl podporovat nejen publicistickou, ale i hranou a dokumentární tvorbu kreativních autorů, a splnit tak některé jejich sny. Talentovaní tvůrci se mohou začít realizovat právě pomocí formuláře na http://medialnicentrum.cz/vyzva-autorum-a-talentum/ .

První talent objevil tento projekt v Heleně, která sepsala svůj nelehký životní příběh a toto tvoření bylo pro ni jakousi očistou. Kniha ,,Jeden okamžik“ je dívčí román pojednávající o lásce, nelehkých vztazích, ale i smrti. Nabízí se zde věčný kontrast ztráty a nabytí, resp. zamilovanosti a smrti. Kniha je také ukázkou, co vše způsobí jeden jediný okamžik v životě. Může znenadání způsobit tragický převrat. ,,Jeden okamžik“ lze objednat na výše uvedeném portálu.

 Helena je jednadvacetiletou studentkou Západočeské fakulty v Plzni. Mimo jiné ráda čte, plave, prochází se a cestuje. Ovšem psaní se věnuje velmi často. Inspirace nachází v životě a na papír skládá (ne)skutečné příběhy. Svým čtenářům sděluje, že knihu lze prožít několika způsoby, stačí si najít ten svůj. V budoucnu ale neplánuje držet se jen dívčích románů, ale ráda by si zkusila i detektivku a další žánry. Právě pracuje na další knize ,,Dovolená v Egyptě“, jejíž žánr nám ale neprozradila. Na knihu se můžeme těšit již za pár měsíců.

 Veronika Sladovníková, zveřejněno na protisedi.cz

Interview s Helenou Velenickou. Autorkou knihy ,,Jeden okamžik”

Helena, jednadvacetiletá studentka Pedagogické fakulty, pochází z jižních Čech a nelehké životní situace jí přiměly k sepsání jejího příběhu. Vydala tak svou prvotinu ,,Jeden život“ (dívčí román), a tím její tvorba rozhodně prý neskončí. Inspiraci nachází v životě a její čtenáři se mohou těšit na další knihu, kterou právě dopisuje. Ráda ale také plave, cestuje a luští křížovky.

Vydala jste první knihu Jeden okamžik. Rodí se Vám v hlavě další nápad na knihu? Nebo dokonce již na něčem pracujete?

Ano, rodí se mi mnoho nápadů. Na jednom z nich právě pracuji. Jde o druhý román, který je vymyšlený.

Kde hledáte inspiraci?

Inspiraci hledám v životě. Z toho, co se kolem mě děje nebo mě jen tak napadne.

Zůstanete u dívčích románů či zkusíte jiný žánr?

Chtěla bych zůstat u dívčích románů, ale také psát i jiné žánry – například detektivky, také mě napadlo jedno drama, či komedie.

Jak často píšete?

Píši ve volných chvílích. V květnu a červnu jsem ale nepsala vůbec, jelikož mám zkoušky ve škole. Od července ale zase opět začnu pravidelně psát.

Na co se čtenáři mohou v nejbližší době těšit?

V nejbližší době se mohou těšit na román – Dovolená v Egyptě, který dopíši v průběhu srpna nebo září.

Máte už nějaký program na prázdniny? Budete tvořit?

O prázdninách budu chodit na brigádu, ale plánuji i dvoutýdenní dovolenou. Psát budu jak při brigádě, tak na dovolené. Chci dopsat druhou knihu do konce prázdnin.

Jak se Vám vyvedly zkoušky na VŠ?

Ze zkoušek nadšená vůbec nejsem. Jednu jsem neudělala a musím si ji zopakovat ve druhém ročníku. Další tři mi zbývají na prázdniny.

Veronika Sladovníková, zveřejněno na http://www.medialnicentrum.cz